Průmyslové využití vynálezů

Nejlepší vynález je ten, který se dá v praxi využít a použít.

Všechny vynálezy v České republice jsou patentované zákonem č.527/1990. Podle tohoto zákona se patenty dávají na vynálezy, které jsou zcela nové a jsou průmyslově použitelné a využitelné. Za vynálezy se však nepovažují vědecké teorie, matematické metody nebo pravidla a způsoby vykonávaní duševní činnosti či programy počítačů. Majitel a vlastník patentu má samozřejmě výlučné a výhradní právo vynález využívat, vyrábět nebo poskytnout souhlas k výrobě vynálezu jiným osobám nebo organizacím. Důležité je také vědět, že maximální délka patentové ochrany je v České republice 20 let. Patentovat svůj výrobek také můžete u Evropského patentového úřadu, který má v současné době již 38 členů.

Historicky viděno, slovo patent a jeho používaní vzniklo v italských Benátkách. Psal se rok 1474, kdy slavná a vznešená Benátská republika přijala dekret, podle kterého zcela nové vynálezy musely být předány úřadu, aby byly řádně zaznamenávány a očíslovány. Majitel vynálezu pak získal právo ho používat a vyrábět.

Od té doby již uběhlo hodně let, patent se však ujal i v jiných zemích a je i dnes ostatně úspěšně používán v Evropské unii i České republice.

Pokud máte nějaký skvělý vynález doma ve své dílně nebo garáži, neváhejte a běžte si ho patentovat. Vězte, že existují čtyři základní využití Vašeho vynálezu. První využití je licenční smlouva se společností nebo firmou, který Váš vynález bude vyrábět. Dále můžete svůj vynález vyrábět plně sám nebo můžete mít s někým společný podnik. Posledním využitím pak může být prodej Vaší myšlenky. Je už pouze na Vás, jak se svým vynálezem naložíte. Každý dobrý vynález však má dobré možnosti a vyhlídky, že může svému stvořiteli a majiteli vydělat dobré a slušné peníze.

Ekologie

Původ slova ekologie je potřeba hledat v řečtině. Tento jazyk je ostatně vedle latiny, jazykem vědců a filosofů. Slovo ekologie tedy vzniklo z řeckého slova oikos, což znamená prostředí, dům, domácnost a přípona logos pak slovo, nauku, vědu. Jde tedy o vědu, která se zabývá životním prostředím.

Pojmu ekologie se užívá zhruba od konce 19.století. Vůbec poprvé tento pojem užil v roce 1869 německý filosof a biolog Erns Haeckel, když pojem ekologie definoval jako vědu o vztazích organismů k okolnímu světu.

Pak k ekologii přibývaly další věci. Ekologie se také začala zajímat o strukturu a funkci přírody. V současné době je již ekologie velmi široký obor, který zkoumá širší souvislosti v přírodě. Dnešní ekologie se věnuje také studiu vnitřní struktury a funkci přírody i nauce o ekosystémech.

V poslední době se však ekologie přesouvá z odborných kruhů do veřejného sektoru a především do politiky. Vznikají různá ekologická hnutí a zelené politické strany. V České republice momentálně najdeme tři velká ekologická seskupení. Jsou to Děti země, Greenpeace a Hnutí Duha. Vedle těchto mediálně známých organizací působí na území České republiky ještě Český svaz ochránců přírody, který se rovněž zabývá ochranou přírody a životního prostředí. Všechna zmiňovaná uskupení tlačí české politiky a celou veřejnost, aby se více angažovali na poli ochrany životního prostředí. Jde jim především o snižování emisí dioxinů v naší republice, snižování těžby uhlí, lepší využití obnovitelných zdrojů. Dále jsou proti dostavbě jaderné elektrárny Temelín a také proti rušení regionálních i vlakových spojů.

Co se týče zelené politiky, tak je v České republice nejvýraznější Strana zelených, která vznikla v roce 1989 a jednou se dostala do Parlamentu České republiky. Ve volbách v roce 2010 se ovšem do Parlamentu Strana zelených nedostala.

Umělá inteligence

Umělá inteligence je velmi mladou vědní disciplínou, která patří do oboru informatiky. Vědci se snaží již delší dobu vytvořit takový stroj, který by jevil známky inteligentního chování.

Velkou nadějí v tomto směru byly počítače. Počítač je opravdu důmyslný stroj, který dokáže napodobovat různé lidské dovednosti. V poslední době dochází k různým zápasům a poměřováním sil mezi člověkem a počítačem. Známe jsou v tomto směru různé vědomostní soutěže, kvízy a především šachové partie. Jsou už také známé výsledky, kdy počítač porazil člověka. V nedávné době porazil například superpočítač Watson dva nejúspěšnější soutěžící ve znalostní soutěži Jeopardy. A mnohé další podobné případy lze jistě očekávat. Podle mnohých se zde začíná nová epocha, kde počítače budou mít schopnost plně pochopit tomu, na co se jich lidé ptají. Jsou však počítače opravdu schopné myslet a uvažovat? Jaký je rozdíl mezi počítačem a lidským rozumem a uvažováním? Je počítač lepší než lidský rozum?

Na tuhle otázku není jednoznačná a jednoduchá odpověď. Velký problém je totiž definovat lidskou inteligenci a lidské myšlení.

Podle odborníků lze lidské myšlení rozdělit na konvergentní a divergentní. Konvergentní myšlení nejvíce používáme při řešení matematických úloh a příkladů. Postupujeme na základě algoritmu až do úplného dosažení cíle. Toto umí a dokáže počítač bezesporu lépe než člověk. Divergentní myšlení je ovšem jiné. Divergentní myšlení je myšlení tvořivé, kreativní. Je to myšlení, jehož výsledkem je více možností řešení daného problému. Divergentní myšlení hledá vždy nový a neotřelý přístup. Je to myšlení filosofů, velkých umělců a přírodovědců. Divergentního myšlení zřejmě počítače nebudou nikdy schopné dosáhnout. Počítač, který bude psát kreativní a neotřelé básně, pravděpodobně nikdy nevznikne.

Farmaceutika

Farmaceutika jsou v podstatě léky, které léčí lidské nemoci a neduhy. I když se říká, že člověk je člověkem nejlepší lék, bez léků a medikamentů si dnešní život nedokážeme vůbec představit. Když nás bolí hlava nebo máme horečku či silné bolesti břicha, jednoduše si vezmeme prášek, aniž o tom přemýšlíme. Léky jsou dneska v každé domácnosti a lékárničce. Mít po ruce nějaký dobrý lék se totiž hodí v každé nepříjemné situaci.

Pro léky si chodíme do lékáren a jsou na předpis nebo bez předpisu. V komunistické éře byla většina léků zdarma, dnes se za léky připlácí a některé si musíte hradit v plné výši ze své vlastní peněženky.

Léky bez předpisu jsou léčivé přípravky, které si můžete zakoupit v každé lékárně bez lékařského předpisu. Léky bez předpisu tak nemusíme konzultovat se svým obvodním lékařem, ovšem je vhodné poradit se s lékárníkem a stručně ho informovat o potížích a o jiných užívaných léčivech. Volně dostupné a prodejné léky jsou většiny léky na nachlazení či proti teplotám, pak také léky a medikamenty proti bolestem břicha, hlavy, kloubů a zubů. Do této kategorie taktéž spadají multivitamíny a šumivé tabletky. Výhodou léků bez receptu je, že nemusíte zbytečně chodit k lékaři a stát dlouhé fronty v jeho čekárně.

Vyznat se však v dnešních lécích je obrovský kumšt a umění. Léků je totiž obrovské množství druhů a typů. V zásadě však rozdělujeme na farmaceutika pevná, polotuhá a kapalná. Mezi pevné léky počítáme granuláty, zásypy, prášky, injekce, tablety, tobolky, čípky a globule. Mezi polotuhé léky pak masti, pasty a gely. Do kapalných léků pak patří různé roztoky, kapky, sirupy, kloktadla, spreje, pěny na kůži, oční kapky, suspenze, rektální klyzmata a vaginální tekuté léky. Dále je samozřejmě možné dělit léky podle místa jejich aplikace atd.

Perpetum mobile

Zásoby ropy a černého nebo hnědého uhlí nebudou na naší planetě do nekonečna. Zásoby se ztenčují, takže naléhavou otázkou je, co dále?

Podobné otázky nutí lidstva k zamyšlení, proto se v poslední době soustřeďujeme na šetření energií a snažíme se její obnovitelné zdroje využívat co nejšetrněji a nejúčelněji.

Vynálezci v dřívějších časech a dobách snili o stroji, který by se pohyboval samovolně a vykonával práci, aniž by potřeboval a odebíral nějakou energii. Dokážete si představit stroj, který by samovolně zdvihal břemena nebo otáčel kola. Je to pěkný sen, sen, který byl předmětem mnoho knížek a románů. Takový sen se však nikdy nestal skutečností. Takový stroj je opravdu ve skutečnosti iluze a nemůže existovat a fungovat. Stroj, který spotřebuje všechnu dodanou energii, se nakonec vždy zastaví a vypoví svou funkci.

Vymyslí lidstvo někdy perpetuum mobile? V dějinách se o to pokoušelo mnoho lidí. Zřejmě nejstarší doklad o perpetuum mobile máme z daleké Indie. Jistý indický učenec, který se jmenoval Bháskary, předložil v roce 1150 první návrhy, které představovaly kolo, na jehož obvodu byly válcové nádobky, které byly do půli naplněné rtutí a mírné se odchylovaly od křivky kola. Tohle bizarní kolo se prý samo od sebe neustále točilo. V Evropě přišel s myšlenkou perpetuum mobile jistý francouzský učenec Pierre de Maricourt, který ve svých vlastních strojích využíval neznámou magnetickou sílu. Ovšem asi nejznámější obrázky perpetuum mobile jsou z pery Leonarda da Vinciho. Tento světoznámý italský malíř a učenec nakreslil stroj v podobě kola s křivkovými drážkami, v nichž se převalovaly koule. Ovšem i velký a božský Leonardo záhy dospěl k přesvědčení, že perpetuum mobile nelze sestrojit.

Perpetuum mobile bude tedy i nadále velkým snem a vizí každého vynálezce a vědce.

Chemie je zábava

Chemie může být nudná i zábavná. Už ze základní školy si vzpomeneme, že učení chemických vzorců a chemických značek nebylo vůbec zajímavé a zábavné. Zato laboratorní chemické pokusy byly vždy velmi zajímavé a svým způsobem i zábavné, zvláště, když se někomu pokus nepovedl.

Ano, chemické pokusy jsou zábavné a mohou chemii přiblížit mladé generaci i široké veřejnosti. Chemické pokusy totiž lépe pomohou pochopit tuhle krásnou přírodní vědu. Ono se to ani nezdá, ale celý lidský život je s chemií propojený. Vše, co se kolem nás nachází, je z rozmanitých a různých látek. Tyto látky se stále mění a procházejí určitými změnami. A právě tím se chemie zabývá.

Novodobá chemie má za sebou téměř dvě stě let, ovšem první chemické poznatky sahají až do starověku. Už lidé ve starověku se naučili využívat oheň při získávání a zpracování kovů. Je až s podivem, že v tehdejší době už lidé zvládli výrobu skla, barvení tkanin i zpracování kůže. Období starověku tedy pokládáme za obdobím praktické chemie. Pak na dlouho dobu ovládla tenhle vědní obor alchymie. Alchymie je tak období předvědecké chemie, které trvalo zhruba do období 16 až 17.století. Pak přichází období formování vědeckých základů chemie. Vůbec první chemická teorie spatřila světlo světa začátkem 18.století. Jde o teorii flogistonu, která říká, že při hoření látky ztrácejí těkavou součást. Otcem této myšlenky byl německý lékař a chemik Georg Ernst Stahl. V 19. a 20.století pak začínají novodobé dějiny chemie. V tomto období je důležitý především objev periodického zákona, který je spjat s dílem D.I.Mendělejeva. Další objevy už jdou většinou ruku v ruce s chemickou výrobou. V té době se datuje vznik výroby anorganických kyselin, sody, později syntetického benzínu a amoniaku atd.

Chemie tak získává na významu a dnes je nedílnou součástí vědy a průmyslu.

Fyzika je pevná

Asi si všichni budeme ze školních lavic pamatovat, že jsme se ve fyzice učili výrok učeného Archiméda, který zněl: „Dejte mi pevný bod a já pohnu Zemi.

Tento Archimédův výrok dává tušit, že fyzika je obor, který zkoumá hmotu a především její vlastnosti a chování během dějů. Jazykem fyziky je hlavně matematika, proto se ve fyzice prostřednictvím čísel a vzorců dorozumí i lidé, kteří nemluví stejným mateřským jazykem.

Geneze fyziky začíná už ve starověku. V té době patřila fyzika ještě do filosofie. Mezi prvními fyziky lze směle zařadit Aristotela a Archiméda. Tihle muži byli první, kteří pozorovali vlastnosti hmoty a prováděli experimenty. Po starověku se ve fyzice dlouho nic nedělo, až přišla renesance.

V renesančním období dochází k velkému rozvoji fyziky. Jména jako Galileo Galilei, Mikuláš Koperník, Johannes Kepler či René Descartes jsou dodnes uznávanými veličinami ve světě fyziky a vědy. Galileo Galilei například odvodil princip relativity, Johannes Kepler pak zákony pohybu nebeských těles.

V 17. století přichází Isaac Newton, který napíše asi nejvýznamnější dílo v historii fyziky vůbec. Jedná se o spis Matematické základy filosofie přírody, kde vyslovuje základy pohybu, které jsou základem mechaniky až do 20.století.

Pak přicházejí další a další vědci, kteří rozvíjejí Newtonovo učení a pokládají základy moderní fyziky, která se učí na dnešních základních a středních školách. Za všechny významné a vynikající vědce vzpomeňme Coulomba, Volta, Ampéra nebo Alberta Einsteina.

Fyzika je v současné době velmi rozsáhlým oborem. Zabývá se od mechaniky, přes teplo, vlnění, elektřinu, magnetismus, až po atomovou a jadernou fyziku. Fyzika se tak stává stále velmi důležitým oborem, který má ve vědě své nezastupitelné místo. Světová organizace UNESCO dokonce vyhlásila v roce 2005 Světovým rokem fyziky.

Granty na vědecké práce

V České republice rozhoduje o grantech na vědeckou práci Grantová agentura České republiky.

Grantová agentury České republiky, jehož současným ředitelem je Petr Matějů, nejprve dostane peníze od státu, které pak rozdělí jednotlivým vědcům v České republice na konkretní projekty.

V nedávné době tak například Grantová agentura České republiky udělila 9,5 milionů korun Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky na čtyřletý výzkum Genetiky savčího oka. Další státní grant v hodnotě 10 milionů korun obdržel Ústav experimentální botaniky Akademie věd na objasnění evolučních procesů napříč rostlinnou říší s důrazem na rodinu cytokininů.

Peníze ovšem netečou pouze genetikům a biologům, nýbrž také historikům. Ústav pro soudobé dějiny dostal z grantové agentury 8,9 milionů korun na pětiletý projekt s názvem Česká společnost v období tzv. normalizace a transformace.

Grantová agentury přerozděluje rok od roku více finančních prostředků. Zdá se, že stát je čím dál tím více štědřejší. Strohá data mluví za vše. V roce 2005 to bylo například 1,3 miliardy korun, v roce 2011 je to ovšem už 2,3 miliardy. Jak je z čísel patrné, částka na vědecké práce se za posledních pět let téměř zdvojnásobila.

Granty na vědeckou práci lze však také získávat z programů Evropské unie i ze soukromých zdrojů. Evropská unie nabízí například tzv. strukturované fondy, které mají podporovat stáže studentů v zahraničí nebo učitelů a vědeckých pracovníků ve veřejném či soukromém sektoru. Prostřednictvím těchto strukturovaných fondů lze financovat vybavení výzkumných pracovišť moderní technikou či budování zcela nových výzkumných pracovišť a zvyšování kapacity terciárního vzdělávání.

Granty na vědeckou práci lze také získat ze soukromých zdrojů. Tyhle zdroje putují většinou z velkých nadnárodních firem a společností, kteří každoročně vypisují veřejné soutěže na získání peněz pro konkrétní výzkum.

Financování vědy

Bez vědy se žádná země na světě neobejde. Věda je důležitá a významná pro každou zemi a společnost, v neposlední řadě i pro ekonomiku té či oné země. V tomto směru Česká republika není výjimkou.

Věda se však bez štědrých dotací a financování neobejde. Věda totiž něco stojí a nejde přitom o žádné malé či zanedbatelné částky.

Hlavním donátorem a mecenášem vědy v České republice je samozřejmě stát. Ten dotuje ze státního rozpočtu Akademii věd České republiky. Tento ústav se především stará v naší zemi o základní vědecký výzkum v širokém spektru technických, přírodních, humanitních a sociálních věd. Akademie věd však není pouze financována ze státního rozpočtu, ale snaží se o získávání grantů od tuzemských i mezinárodních firem a společností. Akademie má také k dispozici vlastní Grantovou agenturu, která finančně podporuje konkrétní vědecké projekty. V současné době má Akademie věd České republiky 54 veřejných výzkumných pracovišť.

Otázka ovšem je, zda Český stát dává dostatečné množství peněz na vědu a výzkum. Ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie není na tom České republika příliš dobře. Celkové výdaje na výzkum a vědu v naší zemi se každý rok odhadují na 1,5 procent HDP.

Ovšem i bohaté evropské státy a Spojené státy americké začínají stagnovat. V poslední době je totiž nejvíce slyšet o Číně, Brazílii, Indii a Jižní Korei. Tyhle země pumpují peníze do vědy daleko více než kdykoli předtím. Čína například zvyšuje v posledních letech investice do vědy a výzkumu v průměru o 20 procent ročně. Z čínských univerzit a vysokých škol vychází každoročně 1,5 milionů nových absolventů technických a přírodovědných oborů. Také v počtu vědeckých prací už Číně nemůže konkurovat žádná země z Evropské unie. Pokud bude Čína tímto tempem postupovat dále, předběhne v roce 2013 i Spojené státy americké.