Vznik kryptoměn v 5 krocích a k čemu dnes slouží

Kryptoměna vznikla jako odpověď na jednoduchý technický problém: jak zabránit tomu, aby někdo utratil tutéž digitální částku dvakrát, když neexistuje banka, která by to hlídala. První fungující řešení popsal v roce 2008 autor skrývající se pod jménem Satoshi Nakamoto a od roku 2009 běží síť Bitcoinu. Pět kroků níže ukazuje, jak se z nápadu stal celý obor, a na konci najdete rizika.

První krok: problém dvojího utracení

Digitální soubor se dá zkopírovat donekonečna. U fotky to nevadí, u peněz by to bylo zásadní, protože stejná částka by mohla zaplatit dva různé nákupy. Proto dosavadní internetové platby vždy potřebovaly prostředníka, který vede evidenci a každou platbu schvaluje.

Pokusy o čistě digitální hotovost existovaly už před Bitcoinem. Narážely na stejnou překážku: bez ústředního místa nikdo nevěděl, která kopie je ta platná.

Druhý krok: řetězec bloků jako společná účetní kniha

Řešením byla společná kniha transakcí, kterou nevede jedna firma, ale tisíce počítačů. Platby se sbírají do bloků a každý nový blok obsahuje kryptografický otisk předchozího. Zpětná změna starého záznamu by proto rozbila celý řetěz a ostatní účastníci by si toho všimli.

Vlastnictví se prokazuje soukromým klíčem, tedy dlouhým tajným řetězcem znaků. Kdo klíč má, může peníze posílat, kdo ho ztratí, nemá komu zavolat. To je jedna z největších odlišností od účtu v bance.

Třetí krok: těžba a dohoda bez ústředí

Zbývalo rozhodnout, kdo smí přidat další blok, aby si účastníci nepřidávali vlastní verze. Bitcoin zvolil soutěž ve výpočtech, takzvanou těžbu. Kdo úlohu vyřeší první, připíše blok a získá odměnu v nově vytvořených jednotkách.

Tento systém je náročný na elektřinu, což se stalo častým terčem kritiky. Novější sítě proto používají jiné metody, kde o dalším bloku rozhoduje množství uzamčených prostředků, ne výpočetní výkon.

Čtvrtý krok: další měny a chytré smlouvy

Po Bitcoinu přibyly stovky dalších projektů, některé jen drobné úpravy, jiné s novým záměrem. Kolem roku 2015 se objevila síť, která do řetězce zapisuje i programy, takzvané chytré smlouvy. Ty se provedou automaticky, když jsou splněny podmínky, bez dohledu třetí strany.

Na tomto základu vznikly další věci, třeba tokeny reprezentující digitální položky nebo služby. Ne každý projekt přitom má reálné využití a mnohé po čase zmizely.

Pátý krok: k čemu kryptoměny slouží dnes

V praxi se používají hlavně k převodům mezi lidmi, někdy přes hranice, a k platbám u obchodníků, kteří je přijímají. Část lidí je drží jako spekulativní aktivum, což je jiný účel než platební prostředek. Existují také stabilní tokeny navázané na běžnou měnu, které se snaží kolísání omezit.

Do každodenních plateb se zatím nedostaly ve větší míře. Běžné peníze jsou rychlejší, srozumitelnější a chráněné zákonem.

Rizika, která se nepromíjejí

Cena kryptoměn kolísá silně a rychle, takže hodnota ukládaná na krátkou dobu se může výrazně změnit. Obchodovat s nimi lze přes burzy, které nejsou bankami a jejichž ochrana klientů je jiná než u vkladů. K tomu přibývají podvody typu falešných investičních nabídek, kde se slibuje jistý výnos.

Ztráta soukromého klíče znamená trvalou ztrátu prostředků a zpětný chod platby neexistuje. Případné příjmy a prodeje mohou podléhat daním, pravidla se mění, a proto je ověřte u Finanční správy. Nic z toho není výzva k nákupu, jde o popis toho, jak věc funguje.

Zdroje

• Česká národní banka
• Finanční analytický úřad