Technika

Perpetum mobile

Zásoby ropy a černého nebo hnědého uhlí nebudou na naší planetě do nekonečna. Zásoby se ztenčují, takže naléhavou otázkou je, co dále?

Podobné otázky nutí lidstva k zamyšlení, proto se v poslední době soustřeďujeme na šetření energií a snažíme se její obnovitelné zdroje využívat co nejšetrněji a nejúčelněji.

Vynálezci v dřívějších časech a dobách snili o stroji, který by se pohyboval samovolně a vykonával práci, aniž by potřeboval a odebíral nějakou energii. Dokážete si představit stroj, který by samovolně zdvihal břemena nebo otáčel kola. Je to pěkný sen, sen, který byl předmětem mnoho knížek a románů. Takový sen se však nikdy nestal skutečností. Takový stroj je opravdu ve skutečnosti iluze a nemůže existovat a fungovat. Stroj, který spotřebuje všechnu dodanou energii, se nakonec vždy zastaví a vypoví svou funkci.

Vymyslí lidstvo někdy perpetuum mobile? V dějinách se o to pokoušelo mnoho lidí. Zřejmě nejstarší doklad o perpetuum mobile máme z daleké Indie. Jistý indický učenec, který se jmenoval Bháskary, předložil v roce 1150 první návrhy, které představovaly kolo, na jehož obvodu byly válcové nádobky, které byly do půli naplněné rtutí a mírné se odchylovaly od křivky kola. Tohle bizarní kolo se prý samo od sebe neustále točilo. V Evropě přišel s myšlenkou perpetuum mobile jistý francouzský učenec Pierre de Maricourt, který ve svých vlastních strojích využíval neznámou magnetickou sílu. Ovšem asi nejznámější obrázky perpetuum mobile jsou z pery Leonarda da Vinciho. Tento světoznámý italský malíř a učenec nakreslil stroj v podobě kola s křivkovými drážkami, v nichž se převalovaly koule. Ovšem i velký a božský Leonardo záhy dospěl k přesvědčení, že perpetuum mobile nelze sestrojit.

Perpetuum mobile bude tedy i nadále velkým snem a vizí každého vynálezce a vědce.

Přidat komentář

Klikni a napiš komentář