6 otázek o raketoplánech, na které existuje jasná odpověď

Americké raketoplány létaly od roku 1981 do roku 2011 a byly prvními opakovaně použitelnými kosmickými loděmi. Vynášely družice, zajišťovaly opravy dalekohledu a dovážely části mezinárodní kosmické stanice. Program měl úspěchy, ale také dvě tragédie, které změnily pohled na bezpečnost letů. Šest otázek níže vysvětluje podstatu bez zbytečných podrobností.

Kdy raketoplány létaly?

První start uskutečnil raketoplán Columbia v dubnu 1981, poslední let absolvoval Atlantis v červenci 2011. Program provozovala americká agentura NASA a trval třicet let. Za tu dobu se uskutečnily desítky letů.

Označení letů začínalo zkratkou STS a pokračovalo pořadovým číslem. Podle něj lze každou misi snadno dohledat.

Z čeho se raketoplán skládal?

Sestava měla tři hlavní části. Okřídlený orbiter, tedy vlastní raketoplán, nesl posádku a náklad. Velká vnější nádrž zásobovala jeho motory palivem a po vyčerpání se odhodila. Dva pomocné raketové motory na tuhé palivo pomáhaly při startu a po oddělení se na padácích vracely do moře.

Orbiter přistával jako kluzák na dráze, bez pohonu. Z celé sestavy se tedy opakovaně používal orbiter a pomocné motory.

Kolik raketoplánů bylo?

Do kosmu létalo pět orbiterů: Columbia, Challenger, Discovery, Atlantis a Endeavour. Šestý, Enterprise, sloužil jen k zkouškám v atmosféře a do vesmíru nevzlétl.

Dva ze strojů byly při nehodách zničeny. Zbývající tři po ukončení programu skončily v muzeích.

K čemu raketoplány sloužily?

Vypouštěly družice, nesly laboratoř Spacelab a staly se dopravním prostředkem pro stavbu mezinárodní kosmické stanice. V roce 1990 raketoplán Discovery vynesl Hubbleův dalekohled. Později k němu posádky několikrát letěly opravit a vylepšit jeho přístroje.

Díky velkému nákladovému prostoru bylo možné vozit rozměrné moduly. Posádka mohla provádět výstupy do volného prostoru a práci s robotickým ramenem.

Co se stalo při neštěstích?

V lednu 1986 se Challenger rozpadl krátce po startu, v únoru 2003 Columbia při návratu do atmosféry. V každém případě zahynulo sedm členů posádky. Vyšetřování odhalilo technické i organizační příčiny.

Po obou nehodách se lety pozastavily a zavedly se změny postupů, kontrol a bezpečnostních opatření. Tragédie jsou stále připomínkou, že kosmické lety zůstávají riskantní.

Proč program skončil a co po něm zůstalo?

Stroje stárly, provoz byl nákladný a bezpečnostní rizika vysoká. Hlavní úkol, dostavba mezinárodní stanice, byl hotov, a NASA proto program ukončila. Posádky pak několik let létaly na ruských lodích Sojuz.

Sovětský Buran vzlétl jen jednou, v roce 1988 bez posádky. Odkaz amerického programu zůstává v technologiích, zkušenostech s dlouhými misemi a v dalekohledu Hubble.

Můj tip: K filmům a dokumentům o raketoplánech bych doporučila vždy dohledat označení mise STS. Jména orbiterů se pletou, ale číslo letu jednoznačně určuje datum, posádku i úkol.

Zdroje

• Národní úřad pro letectví a kosmonautiku NASA
• Evropská kosmická agentura
• Česká kosmická kancelář