Proč pracovní rukavice nestačí vybírat jen podle velikosti

Pavel ráno povoluje šrouby, v poledne přenáší plechy a odpoledne myje díly rozpouštědlem. Jedny rukavice na všechno ho ochrání jen na papíře: při šroubování vadí tlusté, u plechů nestačí tenké a rozpouštědlo je brzy rozleptá. Pracovní rukavice se vybírají podle rizika, které ruce hrozí, a teprve potom podle pohodlí. Velikost je jen podmínka, aby je pracovník vůbec nosil.

Jedna směna, tři různé práce

Pavlovo ráno vyžaduje cit v prstech. Šroubky jsou malé, matice kloužou a tlustá kožená rukavice by znamenala, že je několikrát upustí. Tenká pletená rukavice s tenkým povlakem na dlani nabídne chuť i ochranu před oděrem.

Po obědě přijdou na řadu plechy s ostrými hranami. Tady rozhoduje odolnost proti proříznutí a protržení, ne cit. Odpoledne s rozpouštědlem už nejde o mechanické riziko, ale o chemii, a to je úplně jiná kategorie rukavic.

Z toho plyne první pravidlo: nejdřív si pojmenujte, co ruce během práce potkává, a podle toho vybírejte. Seznam rizik zabere pět minut a ušetří řadu poškozených rukou.

Riziko určuje materiál

Materiál rukavice nese většinu její ochrany. Kůže vydrží otěr a jiskry, nitril se osvědčil u olejů, guma u vody a slabších chemikálií, textil s vlákny proti proříznutí u hran a skla. Tabulka ukazuje běžné spojení práce a materiálu.

Práce	Hlavní riziko	Obvyklý materiál
Montáž drobných dílů	oděr, špína	tenký textil s povlakem
Přenášení plechů, skla	pořezání	vlákna odolná proti proříznutí
Práce s oleji	klouzání, vstřebání	nitrilový povlak
Svařování, kování	teplo, jiskry	štípená kůže
Mytí rozpouštědly	chemie	speciální chemicky odolná rukavice

U chemie nestačí tabulka. Údaje o odolnosti hledejte v bezpečnostním listu látky a v návodu výrobce rukavice.

Velikost a střih, které se nenosí s odporem

Rukavice, které jsou příliš velké, se krčí v dlani a zachytávají se o stroj. Příliš malé tlačí, brzy se prodřou na švech a ruka v nich rychle ochabne. Vybírejte podle obvodu dlaně a délky prstů, ne jen podle čísla z minulé koupě, protože střihy se mezi výrobci liší.

Nasaďte obě rukavice, sevřete pěst a zkuste uchopit tužku. Když přes kloub tahá látka nebo se konečky prstů prohýbají, zkuste větší nebo jiný střih.

Povlak na dlani: nitril, latex, polyuretan

Povlak určuje úchop a odolnost proti vlhku a olejům. Latex drží výborně na suchu, ale některým lidem vadí kvůli alergii. Nitril lépe snáší oleje a tuky, polyuretan je tenký a příjemný při přesné práci, i když se rychleji obrušuje.

Zvažte i prodyšnost. Plně povlečená rukavice neprodýchá a ruka v ní do konce směny zvlhne, částečný povlak na dlani a prstech nechává hřbet suchý.

Co říká značení na rukavici

Rukavice proti mechanickým rizikům se zkouší podle evropské normy EN 388. Čtyři číslice za piktogramem popisují odolnost proti oděru, proříznutí, protržení a propíchnutí, případně doplňují písmena. Vyšší číslo je lepší jen v dané vlastnosti, takže tlustá rukavice s výbornou odolností proti proříznutí může být pro jemnou práci nepoužitelná.

Odolnost proti chemikáliím, teplu a chladu mají vlastní normy, například EN 374, EN 407 a EN 511. Žádné z čísel se nesčítá a neplatí pro všechny látky stejně. Značení tedy čtěte vždy k vlastní práci.

Kdy rukavice vyměnit

Rukavice se nevyhazují až po prodření. Prosáklé olejem, ztvrdlé po rozpouštědle nebo s přeřezanými vlákny už nechrání, i když navenek vypadají celé. U chemických rukavic zkontrolujte, zda se nezměnil povrch, nenabobtnal nebo nelepí.

Textilní rukavice s povlakem lze obvykle prát podle návodu, ale po opakovaném praní ztrácejí vlastnosti. Mějte po ruce dva páry a střídejte je, rukavice mezi použitími vyschnou a déle vydrží.

Můj tip: Před hromadnou objednávkou bych doporučila nechat dva nebo tři lidi vyzkoušet jeden pár celou směnu. Pár minut na zkoušení o únavě ruky, odření ani o ztrátě citu nic neřekne.

Zdroje

• Státní úřad inspekce práce
• Návody a bezpečnostní listy výrobců rukavic
• Evropská norma EN 388